CT day 4 - přes pět sedel

Tak jsme dnes čtvrtý den na cestě, jsem úplně hotová. Ani nevím co bylo před hodinou natož včera nebo předevčírem. Spíme ve 3200 m n. m.,  jsem po dnešku dost zahleněná a kašlu. Ale něco sem napíšu a snad někdy dopíšu předchozí dny. Ve stanu a na mobilu se píše úplně na h…..

Takže co se dělo…

Uprostřed noci nad námi letěl vrtulník. Jinak jsme se celkem vyspali. Jídlo na stromě zůstalo neporušené. 

Vstáváme v pět a ještě za tmy vyrážíme vstříc prvnímu sedlu v nadmořské výšce 3807 m. Je to hovadina. Posledních 300 m jdu vždy 37 kroků a pak sbírám síly na další zvedání kola přes šutry.

Nahoře jsou ještě zbytky sněhu. Sjezd je dost nepřátelsky strmý a zaříznutý ve svahu. Vůbec si ho neužiju. Jsem vyklepaná z tříhodinového tlačení nahoru. 

Jsem to ráno zakřikla, když jsem do zprávy psala, že každý tlačení nahoru je odměněno fantastickým sjezdem.

Takže když v poledne sjedeme do Cooper Mountain a máme najeto jen 16 km, propadáme panice. Rychle tedy dokupujeme jen pití a vyrážíme směrem nahoru, kde nás čekají čtyři sedla.

Potkáváme leadera závodu CT, který startoval z Duranga. Mluví si pro sebe a je úplně mimo. Valí dál. Takže mu stihnu vyfotit jen záda.

Cesta do sedel je moc krásná, vede podél potoka, takže nemusíme tahat litry vody na kole. Bouřka se nám vyhne, spadne jen pár krup. Ještě že tak, úplně nám stačí to, co nám profilově a výškově Colorado Trail naděluje.

Postupně zvládáme všechny 4 sedla. Searle Pass 3672, Elk Ridge 3743 a Kokomo Pass 3665 m n. m. Před Kokomo Passem nás míjí Lael, je taky úplně mimo a říká Romanovi, že nemůže zastavit na fotku, protože nemůže dýchat a musí zůstat v pohybu. Stihnu jí zase vyfotit jen záda.

Po ranním šíleným sjezdu, se dost bojíme, abychom i tady netlačili kola ve sjezdu. Z Kokoma Passu ale sletíme dolů do 3000 m n. m. fantastickým singláčem. 

Dole se chvilku bavíme s bikepackerem a on najednou povídá: “Hele jste mi hrozně povědomí. Nepotkali jsme se v roce 2019 v Oregonu na OTT?” No náhoda? Nemyslím si. 

No a pak už nám zbýval jen Tennessee Pass 3177 m n. m.  Zase pěkná krajina.

V sedle Tennessee začíná další “detour”. Přichází bouřka, tak valíme do Leadville, kde spíme zase ve stanu, ale s wifi a teplou sprchou. Už jsem jí potřebovala.  Hlavně nahřát ztuhlej krk po včerejším pádu, ale o tom ve třetím dnu (jestli ho někdy stihnu napsat).