CT day 5 - regé!

Večer za blížící se bouřky a sílícího větru jsme si postavili stan a zase jsem měla ten pocit, že další den neujedu ani metr, jak mě všechno bolelo. Z nadmořské výšky jsem byla trochu zahleněná a pokašlávala, asi jako když uběhnete hodně rychle třeba 10 km. Bouřka se nám naštěstí vyhnula, spadlo jen pár kapek. Do rána jsme zregenerovali. I když já mám totálně namožený ruce, hlavně tricepsy. Nemůžu zvednout ruce nad hlavu a fakt mě bolej víc než nohy.

Mrazivým ránem odjíždíme z Leadvillu. Modrá obloha a slunce v tak vysoké nadmořské výšce je oslepující. Celkově je člověku přes den tak zvláštně. Slunce praží, ale vzduch je studený, ale pak najednou cítíte, že na vás jde úžeh. Voda, kterou se chcete osvěžit, je ledová. Je to z extrému do extrému.

Dneska máme jasnej cíl. Dojet do městečka Buena Vista a pořádně se nažrat a pak za ním asi 8 km zregenerovat v kempu s horkými prameny.

Dnešní trasa je za odměnu, skoro žádné tlačení kola.  Výšlapy máme jen dva, lehce do výšky přes tři tisíce a zbytek z kopce. Kéž by to takhle bylo pořád.

Cestou objíždíme obří jezero Twin Lakes. A podél vodácké řeky Arkansas dojíždíme až do  Bueny Visty. Jdeme si dát pořádný Mexický jídlo, protože trasa má přitvrdit a další město na cestě je až za 300 km. Dokupujeme zásoby a valíme k horkým pramenům. A ty jsou boží. Čekám před recepcí horkých pramenů a zároveň kempu na Romana a klasicky se musím zase vybavovat s kolemjdoucíma. Jsem už ale celkem zkušená v těhlech "small talks" takže se mi tentokrát opravdu zadaří. Takže příběh, jak se mi povedl západoamerickej vtip:

Smrdím si takhle před recepcí do  horkých pramenů. Čekám na Romana až vyřídí vstup a přifrčí Porsche Carrera 911 z 90. let. Týpek asi přijel balit holky.  Aspoň tak vypadá. Frajírek. Na ty jsem alergická. Tak si tam sedím, připadám si neviditelná a týpek si to štráduje rovnou ke mně. Nevypadám čistě, takže jeho boj jestli se ke mně přiblíží, myslím si. No a on přijde fakt až úplně ke mně a hned se ptá kam jedu, co jedu.  Konstatuje jak je to fantastický, že on jel z Denveru do NY, sice jen na silničce, ale má z toho hodně zážitků a taky to bylo drsný, hlavně kvůli private lands (soukromejm pozemkům) na východě a jak to bylo šílený a tak… Tak se bavíme a já přestanu přemýšlet nebo střelec ve mně, nevím, a významně dodám: “a hlavně východ”. Úplně mě zamrazí, co jsem to řekla, co když je z NYC. Jenže mám štěstí. Týpek se začne brutálně smát a s důrazem říká you're right and the worst thing The East!

Takže pak se s nima nahříváme v bazénkách a konverzujeme. Vedle teče studená řeka, kde se regenerujeme taktéž. Krásnej regenerační den. Ujeto 91 km, nastoupáno 1242 m. Spíme v Cottonwood Hotsprings.

Dalo by se říct, že jsme skoro v polovině té lehčí části trasy.