CT day 7 - mordor

Na tenhle den jsem se od začátku moc těšila, protože jsme měli protínat trasu Dividu v Marshal Passe nebo jak by řekl Fero: “pro našince to znamená  v sedle Marshall.” V roce 2018 vznikla v tomhle sedle spontánní fotka, kterou máme moc rádi, a tak jsme se těšili, jak si uděláme po pěti letech stejnou.

Ráno se musíme z temného lesa doslova vyškrábat na hřeben nad námi. Když se přehoupneme přes hranu, zrovna přijíždí desítky bajkerů a pochvalují si, jakej má tenhle hřebenovej trail ze sedla Monarch úžasný flow. No to kdybychom věděli, tak si trasu místo tlačení upravíme.



Bajkeři se skupinově fotěj na hraně  a nechápou jak jsme se tam mohli s naloženým kolem vydrápat. No já taky ne. Takže sním půlku nutely, čímž si vysloužím výhru v soutěži o nejlepší snack. Amíci jsou prostě strašně švitořiví, nenechají tě chvilku bejt. Takže se od jednoho dozvídáme, že zná spousty Čechů a že k nim do města vozej slivovici a becherovku.



Hřebenový trail a sjezd do sedla Marshall bych si ještě někdy zopakovala. Naprosto fantastický flow trail. V Marshall Passe se vyfotíme a pokračujeme dál.

Najednou jsou všichni bajkeři pryč. Najíždíme na Sargents Mesa. Jakmile má něco název “mesa” nebo “ridge” tak je dopředu jasný, že to bude totální mordor. A taky že jo.



Chunky baby heads všude kam se podíváš. Do kopce tlačíš, po rovině to nejede a z kopce šutropád. Zasekneme se na těhlech 40 km asi na pět hodin. Kilometry se zastaví a čas letí. Bajkeři by tady časem i vytvořili sjízdnou lajnu, ale bohužel tady můžou motorky. Ano motorky! Takže vytvořená lajna je záhy zničená a šutry zase hala bala. Z téhle části jsem fakt zklamaná. Jsou úseky, kam nemůžou ani kola a musíme je objíždět a pak jsou úseky, kam můžou motorky. Achjo.



Prostě to tu vypadá, jakoby někdo vzal všechno co patří do lesa a bez rozmyslu a uspořádání to rozházel na 60 kilometrech. Je to challenge. Má to člověka psychicky dostat, tak aby si měl pocit, že to nikdy neskončí. Jenže všechno musí jednou skončit. Možná až v cíli, ale skončí.



Takže dojíždíme na louku, kde by měla být po 22 km zase voda. A už tu zůstaneme na noc. V potůčku se sotva dá nabrat do bidonu, takže bez mytí jdeme spát. Usnu jak zabitá, dneska ať mě ten medvěd klidně sežere. Dobrou.