CT day 9 - posun k vrcholu

 

Ráno se probouzíme v karavanu a říkáme si, jak skvělej by tu byl odpočinkový den. Cathedral Cabins -  americký venkov v tom dobrém slova smyslu. Chceme mít ale dojezd do Duranga co nejvíc v klidu, tak se rozhodneme přiblížit se pár desítek kilometrů pod vrchol.

Ráno přijíždí bikepackerka a dá se do řeči s bikepackerem ze Skotska, který také jede CT, a už tady má asi třetí odpočinkový den. Nechápeme jak si můžou rozumět. Ona klasickej americkej slang a on dokonalý královský přízvuk.  Smějeme se tomu. Pak si tenhle Skoťák bere na R číslo a ukazuje mu, že žije v národním parku ve městě Keswick. Říká, že máme přijet na Highlands Trail. Říkám že nikdy a záhy se chytnu za pusu, že tohle nikdy tady už bylo několikrát. No nic. Loučíme se a vyrážíme směr nejvyšší vrchol na trase 4045 m n. m. 

Jsme krásně odpočatí, trasa vede podél potoka, který lemují majestátné červené skály jak v Utahu. Cestou sjíždíme k jezerům, kde by měla být bohatou faunou, ale žádné zvíře nevidíme. Jen s Romanem se chce kamarádit hned několik veverek, jenže R má z hlodavců čistou hysterii, tak tam odmítá být, a tak jedeme dál.

Strašně fouká, takže jízda po velké asfaltce je dost nebezpečná. Přes otevřené pláně plných sopečných šutrů to zase moc rychle nejede.

Chceme dojet do údolí, kde stojí jurta, respektive její kostra. Je to nejníž položené místo pod vrcholem. A přesto je to zatím nejvýše položené místo, na kterém spíme - 3567 m n. m. Zase se na závěr dne pěkně svezeme.

Místo je to romantické, v dálce vyjou kojoti a kolem nás se začnou stahovat mračna. V noci burácí a přijde několik silných přepršek. Nejintenzivněji leje ráno. Tak si to přece jen vyžereme.