CT day 8 - oáza

 

Už stoupáme asi dvanáctý kilometr, pořád na přímém slunci, všude kolem jsou vyschlé potoky, takže když uvidíme jezírko, tak Roman říká, že se tam s tou krávou, která je tam ponořená po hlavu, vykoupe. Když dojedeme blíž, tak zjistíme, že to není kráva ale los. Naštěstí prchá a uvolňuje R místo. Ten se ale už koupat nechce. Tak to byl náš první los! Konečně další zvíře které jsme ve volné přírodě ještě neviděli.

Den ale začíná mrazivým ránem, poprvé máme na stanu led, teploměr hlásí v sedm hodin ráno tři stupně. Spacák mám skvělej, celou noc hřeje,  jako bych spala u kamen. Takže zatnout zuby, vylézt ven, obléct zmrzlé oblečení a jet. A bohužel zrovna sjezd, já nemůžu najít rukavice, tak místo nich nandavám ponožky a jedeme někam na slunce na snídani. K té jsou ramen nudle s čedarem, kafe a maliny.

Mordor ze včera ještě tak deset kilometrů (= 2-3 hodiny) pokračuje a pak se nádherně svezeme zase kousek po trase Dividu. Jak už jsem někde říkala, příroda krásná, obrovská, rozlehlá, ale jakoby daleko od vás. Na trasách po trailech je vám příroda blíž, přímo se vás dotýká. Je to intimnější zážitek, vykoupený několika desítek kilometrů tlačení kola.

V závěru dne dojíždíme do Cathedral Cabins. Už na křižovatce je cedule “ressuplies for bikepackers” a kdyby jen občerstvení. Je tu v údolí uprostřed ničeho několik srubů, sprcha, pračka a skvěle zásobený krámek, kde mají krom jídla také brzdové destičky, knoty, nafukovací karimatku, filtr na vodu…prostě všehochuť, co cyklista může potřebovat. Chceme si postavit stan, ale nakonec nás paní přemluví, ať spíme v karavanu a tak neodmítáme. 

Byl by tu skvělý volný den, ale čas běží, kilometry neubíhají a my se chceme zítra přiblížit k nejvyššímu bodu na trase - 4045 m n. m. 

Na kilometry se tu moc plánovat nedá. Tak uvidíme zítra.