Ráno se v klidu nasnídáme. Ch. nechal otevřený byt, takže si můžeme chodit kam chceme a zase se vrátit. Na stole leží stovky dolarů. Prostě pohoda. A náš záchod v podkroví je - troufám si říct - atypický. Jdeme na kafe, pak vyzvednout krabice, nakoupit, dáme si hambáče, sbalíme kola. U krámu se u nás zastaví paní, která je dojatá, že slyší češtinu. Je z Moravy, ale žije tady už 25 let. Nabízí nám odvoz na letiště. V mezičase obdivujeme budovu bývalé školy, kterou Ch. před 25 lety koupil. Teď je v ní všechno na na co si vzpomenete. Hudební škola, sál na jógu, kavárna, obchůdky, kanceláře a apartmány. Ve sklepě je obrovská dílna. Ch. nám vypráví o svých plánech. Asi by celou budovu měl radši na komerční využití, než pro bydlení. Ptáme se proč. Říkal, že má rád ten ranní šum a pak ten večerní klid. Že se lidi chovají v práci lépe, nasadí ma...
Komentáře
Okomentovat